Naši předci žili v nesrovnatelně horších životních podmínkách než my v současné vyspělé moderní době. Medicínské znalosti na podstatně nižší úrovni, neexistence antibiotik a očkování, epidemie, hladomory a závislost na úrodě, nižší kvalita bydlení a další faktory se promítaly do vysoké úrovně úmrtnosti. Vysoká byla také úroveň dětské úmrtnosti a mladých lidí, jejímž následkem se dospělého věku dožila jen část dětí. Tak tomu bylo i v případě rodiny Františka Malého z Hlupína a jeho manželky Anny rozené Vachuškové ze Sedla.
Do rodiny Anny a Františka se narodilo celkem 12 dětí a to v letech 1798 až 1818. O sedmi z těchto dvanácti dětí se ví, že se dožili jen velmi nízkého věku, některé i v řádu dní:
1) Matouš (narozený roku 1798): dožitý věk není známý,
2) Kateřina (1800-): dožitý věk není známý,
3) František (1802–1802) se dožil necelých deseti měsíců,
4) Josef (1803–1807) se dožil necelých čtyř let,
5) Anna (1806–1806) se dožila 21 dní,
6) Marya, dvojče Anny (1806–1807) se dožila necelých dvou let,
7) Jan (1808–1809) se dožil málo přes rok,
8) Marya (1810–1813) se dožila něco málo přes tři roky,
9) Josef: dožitý věk není známý,
10) František (1814–1814) se dožil jednoho dne,
11) František: dožitý věk není známý,
12) Karel: dožitý věk není známý.
Je pravděpodobné, že pět dětí se dožilo dospělého věku, ale jisté to není. Naopak je jisté to, že sedm z dvanácti dětí se ho nedožilo. A podobně tomu tehdy bylo v leckteré rodině.
Tento případ dokládá, jak nízká šance předat své geny a příjmení do dalších generací provázela naše předky.
Jak to bylo v rodině Vašich předků?