Rod Vachuška má své nejstarší kořeny v obci Sedlo. Ze záznamu o narození Víta Vachušky z roku 1642 je známo, že praotec rodu Jiřík a jeho žena Dorotka, Vítovi rodiče, žili právě v této malé obci na pomezí dnešního Jihočeského a Plzeňského kraje. Kromě Víta se Jiříkovi a Dorotce narodily nejméně další tři děti, nejpozději narozená Ludmila přišla na svět roku 1653. Dále matriky uvádí, že se v Sedle narodily do rodiny Jakuba a Magdaleny Vachuškových dvě dcery v letech 1666 a 1667.
Další dítě do rodiny Vachuškových se v Sedle narodilo až roku 1691. Není známo, proč se v mezidobí dlouhém čtvrt století žádné dítě nenarodilo. Berní rula však zaznamenala událost, která s tím mohla souviset. Roku 1667 vyhořel dům rodiny Jiříka a Dorotky. Ztráty na životech a přesný rozsah škod nejsou dnes známy, ale je jisté, že šlo o velký požár a že to muselo vážně změnit život Jiříkovy rodiny. Kromě Jiříkova domu vyhořely v Sedle ve druhém čtvrtletí roku 1667 další dva domy, pravděpodobně se jednalo o velký požár v části obce. Po této události byl Jiřík zproštěn povinnosti platit daně. Další osud Jiříka a jeho rodiny není známý.
S jistotou lze říct, že Vachuškové žili v Sedle opět nejpozději od roku 1691, kdy se zde narodila Barbora do rodiny Pavla a Kateřiny Vachuškových. Počínaje rokem 1771 je znám dům, který byl domovem rodu. Bylo to Sedlo 12. Zde žili členové rodu s rodným příjmením Vachuška či Vachušková až do 80. let 19. století. Roku 1864 se Sedlo 12 stalo domovem Rosalie Holoubkové rozené Vachuškové a její rodiny a roku 1883 zde zemřela ve stavu svobodném Lidmila Vachušková, Rosalina teta. Obec Sedlo bylo prokazatelně domovem rodu po 241 let, velmi pravděpodobně však ještě mnohem déle.
Od konce 18. století žili Vachuškové také ve Střelských Hošticích, nedaleké vesnici. Roku 1790 se ve Střelských Hošticích narodil Václav do rodiny Josefa a Magdaleny Vachuškových. Střelské Hoštice byly domovem pro členy rodu nejméně do roku 1920, kam sahají záznamy dosud zveřejněných zdigitalizovaných zdrojů. Je ale možné, že pokračovatelé rodu zde žijí dodnes.
Ve vedlejších obcích Horní Poříčí a Dolní Poříčí žili členové rodu od první poloviny 19. století. Matriky uvádí, že se do rodiny Tomáše Vachušky a Kateřiny Haufové rozené Haraškové narodila Anna roku 1838 v Horním Poříčí a do té samé rodiny Josef roku 1847 v Dolním Poříčí. Právě počínaje Tomášem ze Sedla a Kateřinou byly tyto dvě obce domovem pro pokračovatele rodu.
Vyznačené obce jihozápadních Čech s vymezením období, po které zde členové rodu Vachuška žili kontinuálně po delší dobu dle dochovaných zdigitalizovaných matrik, na Müllerově mapě z roku 1720
Poznámka: vypracováno na základě narození, sňatků a úmrtí osob s rodným příjmením Vachuška/Vachušková v dochodvaných matrikách zdigitalizovaných do roku 2025.
Zdroj mapy: Müllerova mapa Čech. In: Geoprohlížeč Českého zeměměřického a katastrálního úřadu [online]. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2025-11-12]. Dostupné z: https://ags.cuzk.cz/archiv/
V dosud zmíněných vesnicích Sedlo, Střelské Hoštice, Horní Poříčí a Dolní Poříčí žila jedna větev rodu, kterou započal Jiřík a Dorotka. Další větev žila v obcích Dobrotice, Slatina a Lnářský Málkov. Nejstaršími známými předky v druhé větvi byli Tomáš a Rosina Vachuškových. Do jejich rodiny se narodilo podle matrik šest dětí, přičemž první narozená Dorota přišla na svět roku 1748 v Dobroticích. Počínaje tímto rokem zde členové rodu žili bez ustání až do roku 1838. Poslední Vachuška, který zde zemřel, byl Jan Křtitel, syn Václava Vachušky a Johanny rozené Poleníkové, a jeho úmrtí se datuje do roku 1838.
Pokračovatelé rodu žili ve Slatině a Lnářském Málkově. Ve Slatině žili pravděpodobně od roku 1817 nebo o pár roků později. Slatina byla domovem rodu podle dochovaných zdigitalizovaných matrik nejméně po 128 let, ale je možné, že zde žili další členové rodu i po roce 1945, v kterém zde zemřela Josefa rozená Vachušková. Ve Lnářském Málkově žili nejpozději od roku 1828, o tomto roku se totiž ví, že se zde narodil Josef do rodiny Josefa Vachušky a Marye rozené Augustýnové. Podle dochovaných zdigitalizovaných matrik zde žili členové rodu nejméně do roku 1945, protože toho roku zde zemřel František. Je však možné, že zde žijí dodnes.
Členové rodu žili také nějakou dobu na Střele, v Mnichově a Lažanech. Na Střele žila rodina Františka Vachušky a Marie rozené Bernasové nejpozději od roku 1800, kdy se jim zde narodil syn Karel. Poslední zmínku o rodu na Střele představuje úmrtí Josefy rozené Vachuškové roku 1877. V Mnichově žila rodina Františka a Marye Magdaleny Vachuškové nejpozději od roku 1834, kdy se jim narodila dcera Marya. Poslední událost člena rodu, ke které došlo v Mnichově, bylo úmrtí Tomáše Vachušky roku 1872. Byl to ten samý Tomáš, který jako první z rodu žil v Horním a Dolním Poříčí. V Lažanech žila po krátkou dobu rodina Jakuba Vachušky a Anežky rozené Hájkové a po nich rodina jeho bratra Františka Xavera a jeho manželky Josefy rozené Kůtové. Díky těmto dvou rodinám byly Lažany domovem pro pokračovatele rodu mezi lety 1840 a 1856. Jakub a František Xaver byli bratři Tomáše.
Členové rodu žili také v kratších obdobích v dalších obcích jihozápadních Čech. Byly jimi obce Střelskohoštická Lhota, Svéradice, Velký Bor, Zadní Hoštice, Dražejov, Liboč (dnešní obec Katovice), Hlupín a Krty-Hradec. Mimo jihozápadní Čechy dále žili ve Spálově, Dvoru Královém nad Labem a Vranovém.
A odkud pochází Vaši předci?