Mezi členy rodu Vachuška byli co do povolání mimo jiné také hostinský, cestář, železniční strážník, dělník na dráze, pekař, hajný, kupec, mistr tkalcovský a také několik vojáků (kapitán a nadporučík zeměbrany za první světové války, zemský obránce pěchoty), samostatných rolníků a kolářských mistrů.
Řemeslo, které se předávalo mezi několika generacemi, bylo řemeslo kolářské. Prvním kolářem rodu Vachuška byl podle matričních záznamů Jakub, který žil v letech 1809–1858. Jako o koláři se o něm psalo až ke konci jeho života v roce 1858. Jakub předal své řemeslo dvěma synům, Josefovi a Františkovi. O starším Josefovi se píše jako o koláři v roce 1862, kdy mu bylo 22 let, o mladším Františkovi v roce 1866, kdy mu bylo 23 let.
Kolářské řemeslo však neputovalo pouze k Jakubovým synům, ale také k vnukovi a dál k pravnukovi. Josefův syn Josef narozený v roce 1864 byl také kolářem, psalo se tak o něm v roce 1892, kdy mu bylo 27 let. Josefův jediný syn, který se dožil dospělosti, Josef (třetí toho jména v řadě) byl také kolářem. Psalo se tak o něm v roce 1920, kdy mu bylo 24 let.
Kolářské řemeslo bylo v rodu Vachuška předáváno po nejméně čtyři generace od Jakuba, který jím byl po polovině 19. století, až k jeho pravnukovi Josefovi, o němž se psalo jako o koláři v roce 1920. Pokud v tomto období přišel člověk v oblasti obcí Střelské Hoštice a Sedlo ke koláři, pak to byl možná jeden z těchto čtyř.
A jaké řemeslo a jak dlouho si předávali Vaši předci?