V minulosti se někdy stávalo, že příjmení otce (a geny otce a matky) předal dál jen jeden syn, ačkoliv otec zplodil mnoho dětí. Taková situace nastala proto, že některé z dětí otce byly dcery, někteří synové se nedožili plodného věku, a z těch, kteří se ho dožili, se oženili a měli děti jen někteří. Mohla tak nastat situace, že příjmení předal dál jen jeden potomek z deseti.
V rodině Václava Vachušky a Johanny rozené Poleníkové z Dobrotic ho předal pouze jeden ze 13 dětí! Osud jejich pěti synů byl totiž následující:
1) Matěj (1787–): o jeho životě se nic neví, pravděpodobně nepředal příjmení dál,
2) Josef (1789–1790) se dožil jednoho roku, nemohl předat příjmení dál,
3) Jan Křtitel (1791–1838) se dožil ve stavu svobodném 47 let, velmi pravděpodobně nepředal příjmení dál,
4) Václav (1801–1856) se dožil 54 let, během kterých zplodil s Johannou rozenou Rybákovou nejméně pět dětí, z nichž nejméně dva synové předali příjmení dál,
5) František Xaverius (1803–1809) se dožil pěti let, nemohl předat příjmení dál.
Proto lze pouze o Václavovi s jistotou tvrdit, že příjmení předal dál.
Šance, že otec Václav předá příjmení dál skrze (tohoto) syna Václava, byla nižší ještě pro to, že Václav se narodil až jako desáté dítě! Kdyby se otec Václav po narození devátého dítěte rozhodl, že více dětí nechce, nebo kdyby zemřel, nebo kdyby zemřela jeho žena a on si jinou už nevzal, nebo kdyby on nebo jeho žena už nebyli plodní, tak by se nenarodil syn Václav a nemohlo by se narodit jeho 5 vnoučat, 17 pravnoučat, 22 prapravnoučat... a všichni jeho potomci žijící dnes!
Podobný příběh má Václavův syn Jan ze Slatiny. Ačkoliv Jan měl se svou ženou Anežkou rozenou Rodinovou osm dětí, pouze dva jeho synové mohli příjmení předat dál a z těchto dvou to lze s jistotou tvrdit pouze o jednom. Osud Janových synů byl totiž následující:
1) Jan Nep. (1862–): o jeho životě se nic neví, pravděpodobně nepředal příjmení dál,
2) Václav (1867–) se dožil vysokého věku a zplodil s Annou rozenou Vaněčkovou nejméně sedm dětí, z nichž čtyři synové teoreticky mohli předat příjmení dál,
3) Josef (1870–1872) se dožil jednoho roku, nemohl předat příjmení dál,
4) František (1872–1874) se dožil jednoho roku, nemohl předat příjmení dál.
Při bližším bádání tato situace, kdy předá příjmení dál jen jeden potomek, není tak neobvyklá...
Jan Vachuška (1734–1807) se svou ženou Kateřinou ze Sedla měl celkem osm dětí a v matrikách se o jejich synech nachází následující:
1) František (1771–): o jeho životě se nic neví, pravděpodobně nepředal příjmení dál,
2) Jan (1778–): o jeho životě se nic neví, pravděpodobně nepředal příjmení dál,
3) Jakub (pravděpodobně 1780 nebo 1782–1842) se dožil vysokého věku a s Marií Magdalenou rozenou Jandovou měl 11 dětí, z nichž s jistotou předali příjmení dál jen dva.
Jeden z těchto dvou Jakubových synů, Tomáš, měl se svou ženou Kateřinou Haufovou rozenou Haraškovou devět dětí a pouze o jednom synovi lze s jistotou tvrdit, že předal příjmení dál...
Z matrik je tedy jasné, že příjmení Vachuška bylo v minulosti předáno dalším generacím v několika případech jen jedním potomkem z mnoha.
A kolik synů a z jak velké rodiny předalo příjmení až k Vám?